Příliš chamtivý padělatel
Dolánky, Malá Černoc a Kolešovice, to jsou jména tří obcí na Žatecku, kde došlo v průběhu roku 1933 při archeologických vykopávkách k řadě zvláštních nálezů. Začalo to hliněnými hracími kostkami s prapodivnými značkami, které měly podle nálezových okolností pocházet z doby železné či dokonce bronzové. Odborníci nad nimi vrtěli hlavou, nic podobného nikdy neviděli. Ale čekaly je ještě podivnější objevy.
Naleziště u osady Cárka poblíž Malé Černoce vydalo další unikát, čtyři hliněné destičky. Všechny byly víceméně kruhové, s řadou vrypů po obvodu, pokryté tajemnými znaky, připomínajícími písmo. Měřily v průměru asi 12 centimetrů a byly opatřené otvorem k zavěšení. O nálezu se záhy dozvěděl berlínský profesor Herman Wirth, který právě pracoval na rozsáhlé publikaci Die Heilige Urschrift der Menschheit (Svaté prapísmo lidstva) a destičky pro něj byly důkazem existence evropského písma, z jeho pohledu „indogermánského“, už před čtyřmi tisíci lety. Jeden z Wirthových oponentů, profesor Karel Kramář, zase dával destičky do souvislostí staroslovanských, ba dokonce egyptských.
Nálezy z Žatecka však vedle nekritického zájmu vzbudily i podezření. Zejména poté, kdy se (nedlouho po destičkách) objevila třetí skupina objektů – velmi zajímavé hliněné sošky. Unikátní série figurek byla údajně nalezena na poli pana Kuglera v Malé Černoci. Byly tak podivné, že se konečně někteří badatelé začali zajímat o bližší okolnosti jejich nálezu. A zjistili pozoruhodné věci.
Příliš chamtivý padělatel
Údajným nálezcem všech unikátů z Malé Černoce i Cárky byl jistý Josef Sýkora, který si od počátku 30. let přivydělával jako brigádník na výzkumech Městského muzea v Žatci. O práci projevoval neobvyklý zájem, četl dokonce archeologické knihy, a tak logicky upadl v podezření. Muzejníci si ho pozvali „na kobereček“ a kladli mu nepříjemné otázky tak dlouho, až se do svých výpovědí zapletl a nakonec se přiznal.
Všechny hliněné předměty, kostky, destičky i sošky, vyrobil on sám. Upekl je v troubě, zakopal, objevil a donesl do muzea, smíšené se skutečným pravěkým materiálem. Když se muzejníci Sýkory ptali, co ho k této činnosti vedlo, dočkali se vpravdě „švejkovské“ odpovědi – chtěl prý udělat tehdejšímu řediteli muzea Maxmilianu Wurdingerovi radost. Zapomněl se však zmínit o odměně, kterou za své nálezy obdržel. 4000 korun nebyly tehdy malé peníze. Josef Sýkora z nich dokonce financoval stavbu svého rodinného domku právě v Malé Černoci.
Muzejníci ho nešetřili a podali na něj trestní oznámení. Roku 1936 byl podvodník Sýkora odsouzen k částečné ztrátě majetku a tříměsíčnímu vězení. Přitížila mu skutečnost, že si o svých „obchodních transakcích“ vedl záznamy v nálezovém deníku.
Všechny Sýkorovy sošky, kostka z Dolánek a tři hliněné destičky jsou ve sbírkách Regionálního muzea v Žatci dodnes, snad jako odstrašující příklad.
citováno z webových stránek:https://www.rozhlas.cz/sever/planetarium/_zprava/65469
