Mikulášská

MIKULÁŠSKÁ BESÍDKA U NÁS

    Bylo stanoveno datum – 6. prosinec, tedy na sobotu, aby se besídky mohli zúčastnit i chalupáři, aby bylo vyhověno všem. Přípravy byly jako obvykle velkorysé, museli jsme se adaptovat na jiné prostory, než ty, kde jsme „Mikulášskou“ pořádali dosud. Sál v domě bývalé pošty se nám jevil jako vyhovující, ostatně hned vedle mají naše děti hernu „Sluníčko“.
   Už týden před datem jsme opatřili vánoční stromek, skvěle ozdobili (tentokrát jsme ozdoby koupili, abychom nemuseli půjčovat své vlastní), ozdobili jsme stěny a dojem byl dokonalý. Vánoční atmosféra dýchala z každého místečka a měli jsme velmi příjemný pocit z toho, co jsme dokázali. Věřte, že naše děvčata to neměla vůbec jednoduché…totiž většina těchto věcí, o kterých píši, spadla „do klína“ jim. Nebylo to jednoduché. Opatřit peníze, zajistit propagaci na nástěnce včetně plakátu, který musel být na webových stránkách. Někde obstarat ozdoby, opět záležitost, která stojí spoustu času a cestování… k tomu péče o rodinu…přece máme všichni představu, co to obnáší. A to jsme teprve na začátku. Představa byla jasná: navodit radostnou atmosféru, pokud možno hodně se odlišit od praktik, které byly v loňském roce, všechno muselo být nové, protože byl i nový přístup. Aby výsledek byl dokonalý, musela děvčata sehnat někoho, kdo by  se postaral o teplo v sále, což je naprosto nezbytné. A to se podařilo. Víte, ono je docela těžké pořídit a zařídit všechno za poměrně malé peníze. Byla výzdoba, byl stromek, na každém stole bylo občerstvení, aby nikdo nestrádal.
   Tyto přípravné práce byly věcí našich děvčat, práce týmová. Řekl bych na jedničku. (Umíte si představit nainstalovat stoly, čekali jsme velkou návštěvnost, ta se také potvrdila…aby všechno „klaplo“?) Přesvědčili jsme chlapce, kteří se ujali role čertů, řeknu vám, šel z nich strach…byli dva roztomilí andělíčci, kteří se uplatnili v roli velkých pomocníků Mikuláše…
No a samotný Mikuláš, ten byl „fungl“ nový.
   Věřím, že na ty chvilky naše dětičky budou rády vzpomínat, asi to byl velký zážitek. Bez stresu, bázně, i čertíci byli klidní, andílci s Mikulášem byli laskaví. K dárečku často přibylo jemné pohlazení a šťastný byl každý, kdo mohl vidět zářivé oči dětí. I pro nás, dospělé to bylo příjemné…
   „Za rok se vrátím“, řekl Mikuláš, když odcházel ze sálu. Teď už víme, na co se můžeme těšit.
   Nezbývá mi, než poděkovat všem, kdo se o tuto příjemnou podívanou zasloužili. Největší dík a uznání patří našim děvčatům. Také musím poděkovat Osadnímu výboru za organizaci a peněžité dary, bez nichž bychom se neobešli. Teď neusneme „na vavřínech“, čekají nás další akce. Jaké? Nechte se překvapit! Společně s vámi se na ně budeme těšit.
                                                                                  
                                                                                         Jan Studený