Dáš si, ty vado?

    Asi jsem měl svůj příspěvek do svých fejetonů nazvat jinak. Ale když se mi to jeví jako velmi patřičné, proč ne!? Možná, že jste se s tímto oslovením už také setkali. Je dost rozšířené a oblíbené mezi naší mládeží. No, řekněte- nezní to líp než „ty vole“? Na toto oslovení byl hrdý nejeden z nás. Nese to doba, jako ostatně všechno ostatní.
    Jak jsem naznačil, chci dnešní úvahu věnovat našim mladým, kteří jsou naší chloubou, budoucností a tím nejdražším na světě. Ne vždycky se nám podaří „ukočírovat“ cestičku našeho potomka, jak bychom chtěli. Naše výchovné lekce se míjejí účinkem zpravidla tehdy, začne-li náš školák prosazovat svoje názory, často ovlivněné partičkou, která je autoritou nejvyšší. A tak se stane nedílnou součástí skupiny, která svou vynalézavostí a touhou poznání nového dokáže snadno přesvědčit k nejrůznějším experimentům. Labilita jedince a mnoho volného času  „nahrává“ tomu, že se náš miláček snadno dostane na scestí. Ta bývají různá – od „neškodných“ cigaret, přes alkohol až po drogy. Věřte mi, přátelé, já jsem se s drogami nesetkal celý život. Až nedávno.
    Bydlíme na konci vesnice a po setmění tma jako v ranci. A tu slyším: „dáš si, ty vado?“- kousek od našeho domečku postává skupinka chlapců s přetaženými kapucemi přes hlavu, asi 12ti až 14ti letí. V hloučku cosi kutili, zahlédl jsem plamínek od zapalovače. „Aha“, říkám si, „ tady se něco nekalého děje“. Chlapci byli do své činnosti tak zabráni, že ani nezpozorovali, že stojím těsně u nich. „Kluci, půjčím vám svůj zapalovač, chcete?“ Do chlapců jak když střelí: vyhrkli „dobrý večer“ a byli pryč. Ano, přátelé, byl jsem u toho, když hoši „vařili“ jedy, které si pak následně vpravili do žíly. A o to mi jde – nebuďme lhostejní k tomuto otřesnému sebepoškozování našich dětí!!  Byl jsem otřesen.
    V nejlepším případě se jde o jediný „prožitek“, převážně však jde o chorobný návyk, který poznamená život našeho dítěte na dlouhá léta, zničí všechno dobré, co jsme mu vštěpovali a konce těch, co propadli, bývají otřesné. Nabídněte jim aktivity, v nichž se mohou „vyřádit“, vybít svou energii, aby nehledali nepoznané a tolik škodlivé. Nejen jim samým! Jsou přece naše budoucnost.      Jan Studený